Vzpomínám na dny, kdy jsem s tátou jezdívala domů, k jeho rodině na Slovensko. On tam byl vždycky tak šťastný! Pokaždé se celá rodina dala dohromady a všichni vyrazili hrát. Hlavně svatby, to bylo u nich běžné, že hráli svatby, které trvaly tři dni a tři noci. To by ani nebyla svatba (u Romů i u gádžů), kdyby tam nehráli Romové.
Když se ale po těch třech dnech a nocích, všichni unavení a nevyspalí, vrátili konečně domů, místo aby šli spát, sedli si na zahradě ke stolu a pak společně teprve začali hrát. Já jsem byla ještě malá a měla jsem spát, ale tajně jsem je pozorovala, třeba celou noc. Teprve tam se všichni otevřeli a já si vzpomínám na to nevýslovné štěstí, když jsem viděla a cítila mého tátu ve chvílích, kdy byl sám sebou a tak krásný, jak si v normálním životě ani nemohl dovolit být. Viděla jsem ho, jak vyznává lásku svému bratrovi a po tváři mu stékají slzy. Tenkrát jsem pochopila, že i smutek může být krásný a tato inspirace ve mně už zůstala na celý život.
Proto tedy “Staré slzy”. Až Vám bude smutno, neutíkejte od toho smutku a prožijte si jeho sílu a hloubku. V tomto povrchním světě si prožijte aspoň chvíli v prostoru, o který se s Vámi chceme naším CD podělit.
