Kytarová dílna s Desideriem Duždou

Místo
Penzion Galerie
Jedlová, CZ
Jazyk
česky
Cena
4800 Kč
Termíny

Dežo je úspěšný hudební skladatel s rozsáhlou tvorbou, a jeho písně se zpívají po celém světě. Ve své hlasové tvorbě se zaměřuje na romské sbory a vokální harmonie. Své umělecké zkušenosti předává dál: pořádá kytarové kurzy specializované na romské harmonické techniky, tolik typické pro romskou hudbu. Mezi jeho trumfy patří jedinečný styl kytarové hry, harmonie a harmonické postupy, a jeho kurzy jsou populární u nás i v zahraničí. Díky své otevřenosti a srdečnosti je však Dežo znám nejen jako výjimečný umělec, ale také jako oblíbený učitel, který zastupuju a představuje romskou kulturu na profesionální úrovni.

V devadesátých letech byl zakládajícím členem hudební skupiny Kale a doprovázel zpěvačku Věru Bílou. Za 10 000 prodaných nosičů dostal Zlatou desku. V roce 1997 začal spolupracovat s Idou Kelarovou, založili spolu skupinu Romano rat (Romská krev), a mezinárodní pěvecký sbor Apsora (Slzičky), a také skupinu Jazz famelija. Od té doby už s Idou Kelarovou spolupracuje stále. Stal se také předsedou romského občanského sdružení Miret, v němž se – spolu s Idou Kelarovou – snaží podporovat talentovanou romskou mládež.

Dežo se narodil v Plzni, ale vyrostl v Rokycanech, a pochází z deseti sourozenců. Na kytaru začal hrát, když mu byly čtyři roky. Vojtěch Bela Dužda, jeho otec, jeden z nejuznávanějších hráčů na violu, opravdu vynikající hudebník na celou řadu nástrojů, byl Dežovou největší inspirací a jeho učitelem. “Byl jsem z dětí nejmladší. Můj otec mi jako hudebník nevěnoval moc času – všechno své umění předával mému nejstaršímu bratrovi. Ale já jsem také chtěl být muzikant. Moje máma mi vyprávěla, že když jsem byl malý kluk a rodina hrála, vždycky jsem vzal do rukou věšák, a hrál a na něj jako na kytaru. První akordy jsem se naučil sám, díval jsem se, jak hráli moji bratři a můj otec. A hodně jsem cvičil, chtěl jsem být dobrý. Dětství bylo těžké, všude byla chudoba. Měl jsem velké sny, chtěl jsem, co měly ostatní děti. Ale přitom jsem dostal víc, než měly ty děti, co měly všechno – vždy jsem cítil jednotu a solidaritu naší rodiny. Doma jsme hráli a zpívali pořád – ať už jsme měli hlad, nebo ne. Hudba a zpěv, to byla moje náhražka za všechny nesplněná přání.” vzpomíná Dežo.

Dežo, jak mu každý říká, je skromný člověk s velikým srcem, krásnou duší a nádherným úsměvem, jenž vnáší světlo do našich vystresovaných životů. Stačí aby vzal kytaru do rukou – něžně, jako by ji chtěl pohladit a pozdravit -, dotkne se strun, a najednou se ocitáte ve světě hudby, kam vás může vzít jen špičkový hudebník. Jste tam – v cikánském světě – a jste tam s ním, nasloucháte jeho hlasu, vnímáte jeho úsměv, jeho mimiku, a najednou jste s ním jediná duše, zníte ve stejném tónu. Tento umělec má charisma, jež se otevře přímo před vámi, během vystoupení; dotkne se vás. Prostřednictvím zpěvu k vám Dežo mluví o sobě, o lásce, o tom, kým je. Jeho hudba odkrývá, co jej trápí, co jej činí šťastným, co právě zažívá v tento okamžik svého života…

“Do své hudby dávám něco ze sebe. Zjistil jsem, že do svých skladeb musím vkládat to, čím právě procházím a co mě v tento okamžik utváří, protože jen tak je píseň pravdivá. Když cítím lásku, nacházím inspiraci ve všem. Pokud bych ji necítil, můj život by neměl smysl. Mohu říct, že jsem nejšťastnější člověk na světě: našel jsem lásku. Je však třeba říci, že i smutek může přinášet inspiraci. Často přemýšlím o svých rodičích. Dali mi vnitřní bohatství, z nějž dodnes čerpám. A díky Idě, která se mou soucítí a dokáže se mnou sdílet smutek, už nejsem sám. Jestli jsem někdy miloval – a myslel si, že miluji -, nevěděl jsem vůbec, co láska je. Láska, která obohacuje, láska, jež dává svobodu, láska, díky níž jsem ten nejšťastnější člověk na světě.”