Gypsy Celebration 2005

Č.NázevDélka
1Motoris motoris – Točkolotoč1:48
2O roma – Čilágos3:32
3Ajsi šukar čhaj – Čilágos2:42
4Soske ola roma – Kaľi čercheň 3:31
5O rašaj avel – Kaľi čercheň3:06
6Rodav me miro drom – Bengas4:05
7Aj romane – Bengas3:33
8Či sal kalo či sal parno – Kale3:31
9Tosara – Kale3:04
10Šun čhaje šun – Ivan Kandráč family band 5:22
11Undesided – Luboš Holub trio2:00
12Nuages – Holub trio 4:15
13Autumn Leaves – Monika Bagárová4:11
14Mamo mamo so kerdžal – Vierka Berkyová4:15
15Džava džava – Ida Kelarova a Romano Rat3:59
16Phene odoj romorora + Andro pani pejľom – Věra Bílá, Ida Kelarova a Čonkovci4:35
17Soske mange romňi – Muzika Julia Šuka Bartoše2:49
18Adažives – Kokavakere Lavutara2:31
19Two Guitars – Holub Ansambl5:11
20Dželem dželem – všichni umělci a publikum6:41

Žijeme ve světě válek, násilí, nejistoty a strachu, a v hloubi duše si všichni přejeme mír, lásku a porozumění, které je tolik důležité. Nemáme možnosti k tomu, abychom společně trávili chvíle, kdy se můžeme navzájem poznat, pochopit a porozumět, zatancovat si či zazpívat, užít si společných chvil štěstí.

Již jako malá si pamatuji, jak silný a přitom jednoduchý život byl v Horních Salibách, odkud pocházel můj otec Koloman Bitto. Všichni, celá rodina, byli skvělí muzikanti. Hrávali tenkrát na svatbách, a když přišli po náročném dni a noci, nešli spát. Sedli si na zahradu a teprve tehdy začali opravdu hrát. Začali slavit. Slavili život. Oslavovali lásku. Hráli ze srdce. Celá rodina, byli spolu a byli štastni. Anebo plakali, vše to dávali do muziky a hráli celé tři dny a tři noci venku, za horkých nocí. Ráno, když jsme my děti vstávaly, oni pořád hráli, žili, nechtěli spát. Každý věděl, že až se zase rozejdeme a odjedeme do svých domovů, bude nám všem smutno.

Když jsem viděla tátu vyznávat lásku jeho bratrovi, anebo když všichni plakali, bylo to zvláštní ticho. Tak silně si tu energii a moudrost pamatuji! Nikdo nemusel nic říkat, všichni cítili to samé a rozuměli tomu stejně, bez ohledu na to, jak různě se cítili ještě před pár minutami.

Války, strach, nebezpečí ani nejistota tam nebyly. Cítila jsem, že žiji a že život stojí za to žít. Bylo to silné.

Naučila jsem se pojmenovat LÁSKU a pochopit její význam. Ten vzácný cit, který člověk pocítí a pak ho prostě již navždy potřebuje a nemůže bez něj žít. Nemuseli mě to učit, okamžitě jsem to chápala, již jako dítě.

Inspirovalo mě to na celý život.

Na hradě SVOJANOV prožíváme tři plné dny a noci muziky, vášní, radosti, bezpečí a lásky, tak, jak si to pamatuji z dětství.

Hlavním cílem našeho projektu je hledání cesty a vytvoření mostu mezi Romy a ne-Romy. Věříme, že tato cesta existuje již z minulých ročníků a to nám dodává naději a sílu v tomto projektu pokračovat.

Ida Kelarova