Aven Bachtale

Č.NázevDélka
1Baro džives (Velký den)5:09
2Čhaje, čhaje (Děvče, děvče)3:03
3Duj džeňora (My dvě)6:00
4Šunes man (Slyšíš mě) 4:04
5Madara pes (Neboj se)5:04
6Amen bašavas (Hrajeme) 3:05
7Džava, džava (Jdu, jdu)4:27
8Kada baro svetos (Na tom širém světě)3:53
9Bari vera (Velká přísaha)6:30
10Lakere kale bala – Slugadžis – O poštaris – Amare7:42
11Kamav tut (Miluju tě)5:10

Romský název CD AVEN BACHTALE ! přeloženo do českého jazyka “Buďte šťastni” jsem vybrala proto, že si myslím, že lidé jsou v dnešním světě nešťastní, zapomínají se radovat a troufám si říci, že se radovat neumějí. Přitom mají vše, co k životu potřebují, materiální svět ale nikdy neudělá lidi šťastnými. Doufám, že naše CD lidi zahřeje, potěší a přinutí k zamyšlení. Mám veliký respekt k jazzu. Pokud bych se znovu narodila, určitě bych se mu více věnovala, neboť mne velice oslovil. Škoda, že když jsem studovala konzervatoř, tak se nevyučoval. Na koncertě Jazz se sestrou Ivou Bittovou v Lucerně to byl úžasný zážitek a ráda bych si ho někdy zopakovala. Bylo to odbočení, ale možná i inspirace a navigace. Nevím, zda se jazzu budu věnovat. Album Aven Bachtale! považuji za osvěžení jazzové scény.

Videoklip k písni Kamav tut na YouTube:

Hosté na tomto CD jsou moji dobří známí, a pokud se naskytne možnost pozvat je na nějaký projekt, vždy to ráda udělám. Mám ráda hudbu a muzikanty, kteří ji berou vážně a oddali se jí tak jako já. Hudba je svoboda, jen je potřeba jí porozumět. Jak říkal můj tatínek, hudba je univerzální jazyk, je to nejsilnější komunikace mezi námi a jsem skutečně ráda, že jsem se ji odmalička učila. Stálo to za to.

Obsazení:

Hosté:

Když zpívám, cítím radost. Radost vnímám jako veliký dar. Věřím tomu, že lidská tvořivost ji může během života přetvářet, rozvíjet, zhodnocovat a naše duše ji dokáže povýšit v umění. Vždy jsem zpívala po svém a v hudbě jsem našla svobodu. Zpívám o věcech, o kterých nedokážu mluvit. Zpívám, abych neplakala, zpívám, abych cítila, že jsme spojeni.

Vyzkoušela jsem toho v muzice hodně – od klasické hudby, lidovek, různých ethno projektů, rocku, folku, až po romské písně, jež mě oslovily nejvíce a nejhlouběji. Tyto krásné melodické a harmonické písně a vícehlasy jsem měla vždy chuť zazpívat tak nějak jazzově, přestože jsem se jazzu nikdy nevěnovala. Jedním z mých impulsů byla potřeba změny, chtěla jsem vnést do zásadních principů jazzu nové téma, s vlastním prožitkem a vášní, prostě tak “po cikánsku”.

Uvědomuji si, jaké štěstí mě v mém životě potkalo, když mi otec předal lásku k hudbě – dar, který dál s pokorou rozdávám lidem na tomto světě. Potkala jsem špičkové muzikanty a krásné lidi, založili jsme Jazz fameliji; co více si mohu přát. Snad jen to, abychom my, lidé na tomto světě, byli všichni šťastni. Dokázat předat umění druhým je skutečnou životní cestou. Velký dík patří mému tátovi a všem, kteří toto umění ovládají a nezištně předávají dál.

Ida Kelarova