1. až 3. června Víkendový workshop věnovaný každému, kdo si nevěří, že umí zpívat, kdo zpívá jen v koupelně nebo v autě, kdo však cítí potřebu a má chuť si zazpívat.
Pokračování...
V těchto dnech vychází nové CD Idy Kelarové a skupiny Jazz famelija Šunen savore. Křest tohoto CD je plánován na 3. května 2012 v Lucerna Music baru.
POŘÁD VOLNÁ MÍSTA Tento workshop je věnován vám všem, kteří si nevěříte, že zpívat umíte, vám všem, kteří zpíváte jen v koupelně nebo v autě, vám všem, kteří jste si to nikdy na veřejnosti nezkusili, vám všem, kteří máte vnitřní potřebu a chuť si zazpívat. Dlouho očekáváný workshop v Praze, ve dnech 11. až 13. května.
Pokračování...Nejbližší koncerty
Nejbližší kurzy
| Začátek | 1. června 2012, 18:00 |
| Konec | 3. června 2012, 16:00 |
| Místo | Penzion Galerie Jedlová, CZ |
| Jazyk | česky |
| Počet účastníků | 22 |
| Cena | 4500 Kč |
Tento workshop je věnován vám všem, kteří si nevěříte, že zpívat umíte, vám všem, kteří zpíváte jen v koupelně nebo v autě, vám všem, kteří jste si to nikdy na veřejnosti nezkusili, vám všem, kteří máte vnitřní potřebu a chuť si zazpívat.
Na tento workshop se může přihlásit každý z vás, kdo cítí hlubokou potřebu zazpívat si. Idin způsob otvírání a objevování lidského hlasu není vedený zájmem o dosáhnutí technické dokonalosti. Není to snaha jak krásněji, silněji a lépe zpívat. Zpívání a procítění písně je jen záminka k hledání toho hlasu v člověku, který nikdy nikdo neuslyší. Hlasu, který nás vede zpět k emocím. Především tam totiž Ida nachází základní zdroj života a lidské kreativity. Dílny jsou otevřeny pro každého, kdo má chuť projít přes neskutečnou sílu předsudků, zvyků, zlozvyků a hlavně strachem, který nám brání v tom, nadechnout se, otevřít se a zpívat.
Zpěv je vyjádření duše.
Zazpívat si z plných plic je nejlepším lékem proti depresím a dodává sílu potřebnou k plnohodnotnému prožití života. Již dnes si lidé víc a víc uvědomují jakým důležitým lékem proti stresu a nemocem je samotný zpěv. Zpěv je důležitý pro vyjádření osobnosti a pomáhá uvolnit nakumulované emoce, které se v těle zadržují a proměňují v negativní energii.
Žít kreativní život,
zazpívat moji píseň,
musím ztratit strach z toho,
že nezazpívám správně.
Základním přesvědčením Idy Kelarové je, že každý umí zpívat. Problém Ida vidí v tom, že více a více lidí zpívat přestává a proto si také více a více lidí přestává věřit v tom, že zpívat umí. Každý má možnost si na workshopech Idy Kelarové zazpívat a inspirovat se její filozofií a její unikátní metodou. Nenechte si ujít tuto jedinečnou příležitost poznání třicetileté intenzivní práce s lidmi a lidským hlasem, které Ida zasvětila svůj život.
V případě, že si zarezervujete místo posláním zálohy do doby 3 měsíců před zahájením workshopu, dostanete slevu 500 Kč.
| Začátek | 1. června 2012, 18:00 |
| Konec | 3. června 2012, 15:00 |
| Místo | Penzion Galerie Jedlová, CZ |
| Jazyk | česky |
| Počet účastníků | 5 |
| Cena | 4500 Kč |
Dežo je úspěšný hudební skladatel s rozsáhlou tvorbou, a jeho písně se zpívají po celém světě. Ve své hlasové tvorbě se zaměřuje na romské sbory a vokální harmonie. Své umělecké zkušenosti předává dál: pořádá kytarové kurzy specializované na romské harmonické techniky, tolik typické pro romskou hudbu. Mezi jeho trumfy patří jedinečný styl kytarové hry, harmonie a harmonické postupy, a jeho kurzy jsou populární u nás i v zahraničí. Díky své otevřenosti a srdečnosti je však Dežo znám nejen jako výjimečný umělec, ale také jako oblíbený učitel, který zastupuju a představuje romskou kulturu na profesionální úrovni.
V devadesátých letech byl zakládajícím členem hudební skupiny Kale a doprovázel zpěvačku Věru Bílou. Za 10 000 prodaných nosičů dostal Zlatou desku. V roce 1997 začal spolupracovat s Idou Kelarovou, založili spolu skupinu Romano rat (Romská krev), a mezinárodní pěvecký sbor Apsora (Slzičky), a také skupinu Jazz famelija. Od té doby už s Idou Kelarovou spolupracuje stále. Stal se také předsedou romského občanského sdružení Miret, v němž se – spolu s Idou Kelarovou – snaží podporovat talentovanou romskou mládež.
Dežo se narodil v Plzni, ale vyrostl v Rokycanech, a pochází z deseti sourozenců. Na kytaru začal hrát, když mu byly čtyři roky. Vojtěch Bela Dužda, jeho otec, jeden z nejuznávanějších hráčů na violu, opravdu vynikající hudebník na celou řadu nástrojů, byl Dežovou největší inspirací a jeho učitelem. “Byl jsem z dětí nejmladší. Můj otec mi jako hudebník nevěnoval moc času – všechno své umění předával mému nejstaršímu bratrovi. Ale já jsem také chtěl být muzikant. Moje máma mi vyprávěla, že když jsem byl malý kluk a rodina hrála, vždycky jsem vzal do rukou věšák, a hrál a na něj jako na kytaru. První akordy jsem se naučil sám, díval jsem se, jak hráli moji bratři a můj otec. A hodně jsem cvičil, chtěl jsem být dobrý. Dětství bylo těžké, všude byla chudoba. Měl jsem velké sny, chtěl jsem, co měly ostatní děti. Ale přitom jsem dostal víc, než měly ty děti, co měly všechno – vždy jsem cítil jednotu a solidaritu naší rodiny. Doma jsme hráli a zpívali pořád – ať už jsme měli hlad, nebo ne. Hudba a zpěv, to byla moje náhražka za všechny nesplněná přání.” vzpomíná Dežo.
Dežo, jak mu každý říká, je skromný člověk s velikým srcem, krásnou duší a nádherným úsměvem, jenž vnáší světlo do našich vystresovaných životů. Stačí aby vzal kytaru do rukou – něžně, jako by ji chtěl pohladit a pozdravit -, dotkne se strun, a najednou se ocitáte ve světě hudby, kam vás může vzít jen špičkový hudebník. Jste tam – v cikánském světě – a jste tam s ním, nasloucháte jeho hlasu, vnímáte jeho úsměv, jeho mimiku, a najednou jste s ním jediná duše, zníte ve stejném tónu. Tento umělec má charisma, jež se otevře přímo před vámi, během vystoupení; dotkne se vás. Prostřednictvím zpěvu k vám Dežo mluví o sobě, o lásce, o tom, kým je. Jeho hudba odkrývá, co jej trápí, co jej činí šťastným, co právě zažívá v tento okamžik svého života…
“Do své hudby dávám něco ze sebe. Zjistil jsem, že do svých skladeb musím vkládat to, čím právě procházím a co mě v tento okamžik utváří, protože jen tak je píseň pravdivá. Když cítím lásku, nacházím inspiraci ve všem. Pokud bych ji necítil, můj život by neměl smysl. Mohu říct, že jsem nejšťastnější člověk na světě: našel jsem lásku. Je však třeba říci, že i smutek může přinášet inspiraci. Často přemýšlím o svých rodičích. Dali mi vnitřní bohatství, z nějž dodnes čerpám. A díky Idě, která se mou soucítí a dokáže se mnou sdílet smutek, už nejsem sám. Jestli jsem někdy miloval – a myslel si, že miluji -, nevěděl jsem vůbec, co láska je. Láska, která obohacuje, láska, jež dává svobodu, láska, díky níž jsem ten nejšťastnější člověk na světě.”
| Začátek | 23. července 2012, 18:00 |
| Konec | 30. července 2012, 12:00 |
| Místo | Jedlová (CZ) a Moldava (SK) |
| Jazyk | česky, anglicky |
| Počet účastníků | |
| Cena | 18 000 Kč |
Ida Kelarova s Desideriem Duždou a jejich týmem již 18 let intenzivně předávají své písně a hudbu po celém světě. Na tento speciální workshop si přizvali posilu v podobě několika romských přednášejících a umělců.
Každý z vás bude mít příležitost okusit trochu více ze života Romů, jejich vnímání a zažívání. Rozšíříte si vaše povědomí o Romech, a dostanete se blíže a hlouběji ke kořenům romské kultury. Společně se něco naučíme o dějiných této vzácné kultury. Všichni hudebníci, umělci a vy, kteří rádi zpíváte a oslavujete cikánskou muziku, jste zváni. Dozvíme se o romské písničce, o filozofii Romů, jejich historii a nakonec se něco dozvíme i o oslavách. Využijme příležitost a otevřeme svá srdce.
Nezáleží, odkud jsi přišel, záleží na tom, že budeme spolu tvořit.
Setkáte se s Romy žijícími v osadách východního Slovenska. Přítomni budou etnologové, hudebníci, zpěváci, režiséři a učitelé, kteří vám budou předávat romskou kulturu a způsob života. “Romano drom” je příležitostí pro Romy i ne-Romy setkat se tváří v tvář.
Na krátkou dobu dostanete šanci jít cestou Romů – Romano drom.
Cesta za hlasem který nás vede zpět k intuici, cesta, která nás vede hlouběji k pramenu lidské tvořivosti. Zpívat a procítit naši píseň znamená otevřít se své vnitřní kráse, síle zranitelných citů, které jsou zároveň darem, ze kterého můžeme nezištně rozdávat dál.
Písně provází člověka celým životem. Romské písně mají kouzelnou moc, jsou skvostem romské kultury. Projevuje se v nich srdce, duše i povaha člověka a lidu, v němž písně vznikly. Písně jsou učením ušlechtilosti, zábavy, inspirací pro uměleckou práci a bližšího poznání života, tradice a kultury romské “domoviny”.
Každý, kdo zpívá, tvoří, protože písnička je sebevyjádření, sdělení, funguje jako živý sociální regulátor. Romové pro své písně nepoužívají noty, neboť charakteristické volné rytmické nakládání s půltóny a čtvrttóny se snad ani nedají notovým písmem zapsat. Romská píseň je založena na výrazném přednesu, který se bez vyslyšení zpěváka dá písemně interpretovat jen těžko. Charakterizuje ho složité frázování, natahování, zrychlování, přestávky, nádechy. Toto dodává písním jedinečné kouzlo.
… nahé, čisté, opravdové, hluboké a lidské vyjádření hudbou, jež pramení hluboko v duši, vypráví příběh o tom, jaké je to nemít domov, a současně mít domov všude. Nostalgie je podstatou romské písně, a pravděpodobně jí vždy byla. Nostalgie po “návratu domů”, ovšem Romové domov nemají, tedy návrat “nikam”. Nostalgie, jako návrat nikam… to je dlouhá cesta…
Písně slouží jako cesta, dlouhá cesta – lungo drom, aby se člověk dostal odněkud někam, ale jak svou cestu prožije, to už je věc jeho citu a umění.
Výbuch šťastného a spontánního zpěvu je jeden z nejúchvatnějších, zdraví prospěšných a vysoce ceněných elementů ze všech lidských zkušeností. Instinktivně všichni cítíme, že zpěv nám může pomoci cítit se zdravě, naživu, svobodní a v pohodě. Pokaždé, když zpíváme, posilujeme sami sebe, zvedáme se a přikrmujeme se. Zpěv je pro život a uzdravování naprosto nezbytný. Den, kdy nezpíváme, je nejpromarněnější ze všech. Zpěv nás vede celým naším životem. Cikánské písničky v sobě ukrývají kouzelnou energii a jsou považovány za klenoty cikánské kultury. Vyvolávají emoce a odhalují lidská srdce a lidské duše, odkud také vždy pocházejí. Písničky jsou učením vznešených a skýtají inspiraci a zábavu umělcům a všem kreativním lidem, stejně jako nabízí bližší porozumění životu a tradicím cikánské kultury a pocit sounáležitosti.
Rom ztratil otce a z nějakého důvodu nemohl uronit ani slzu. Doktor mu řekl, že je naprosto nezbytné, aby plakal, jinak mu může puknout srdce. Pláč byl však příliš bolestný, tak namísto pláče začal zpívat a jeho srdce zůstalo nedotčeno.
Někdo si myslí, že Cikáni (Romové) jsou mimozemšťané, někdo si myslí, že jsou to exoti, někdo si myslí, že jsou to vášniví lidé, někdo si myslí, že jsou to zloději, někdo se jich bojí, někdo si myslí, že ví, kdo to jsou Romové, někdo neví a někdo věří předsudkům a pověrám, někoho zklamali, někteří je nikdy nepotkali. A proto cítím potřebu upozornit na tuto menšinu plnou záhad, kouzel, tajemství a zakletí a předat co možná nejvíce objektivní informace o tom, kdo vlastně jsou Romové, o tom, jak žijí Romové, v čem jsou Romové jiní, v čem jsou nepřizpůsobiví a co nám mohou důležitého předat přes svou kulturu, hudbu, tanec a život, který můžeme těchto 10dní společně prožít.
Návrh © 2004-2010 Filip Hajný, běží na Textpattern a Joyent.